receptnazivot01  receptnazivot07  receptnazivot08

Příklad dobré praxe mezigenerační solidarity Recept na život (mezigenerační kuchařka) aneb jak jsem se zapojila do projektu, který vymysleli moji skvělí studenti.

Cílem projektu, který chceme představit a zároveň rozšířit mezi širokou veřejnost je zažít setkání s člověkem, který je společností vnímán jako senior. Opomíjíme záměrně různé moderní definice seniorského věku a stáří vůbec, nejsou v našem projektu důležité. Studenti vyšší odborné školy (SZŠ a VOŠ Cheb), budoucí sociální pracovníci a jejich učitelka sociální gerontologie magistra Ivana Čamková dostali od zástupkyně ředitele pro VOŠ jednoduchou zakázku: "Pokuste se vymyslet praktický a srozumitelný projekt k Evropskému roku aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity". Nápad přišel brzy a byl velmi jednoduchý a zároveň originální. Pracovní název projektu: "Mezigenerační kuchařka", finální se rýsuje jako RECEPT NA ŽIVOT.

Hlavní aktivita projektu: Oslovíme seniory a posbíráme jejich vlastní recepty, které se v jejich rodinách dědí po generace, nebo které jsou prostě tím nejoblíbenějším, co se doma vaří nebo vařilo. Cílem naší kuchařky ale není vysoký počet sebraných receptů. Cílem jsou zážitky. Jsou to právě samotná setkávání sběratelů (studentů a žáků škol) a seniorů.

Jsou to setkávání, při kterých mohou vzniknout nové vztahy, nová přátelství, které mohou pokračovat i po tom, co zaznamenáme recepty. Prvním místem, kde jsme náš nápad mohli uvést v praxi byl Domov pro seniory v Dragounské ulici v Chebu. Proč byla první Dragounská? Jednoduché vysvětlení: Eva Vosmíková, která v domově pracuje jako sociální pracovnice je studentkou třetího ročníku naší školy a své dobrovolnické aktivity tu realizuje i další naše studentka Klára Štěpánková, která je držitelkou ceny Křesadlo 2011. Domov pro seniory v Dragounské příjmá ochotně naše studenty na odborné praxe.

Nechtěli jsme do setkání nikoho nutit, a tak nám sociální pracovnice už dopředu své klienty oslovila a informovala je o tom, že přijdou studenti na besedu o vaření. Na společné setkání do jídelny přišli i někteří klienti domova, kteří původně nikoho z nás sběratelů receptů potkat nechtěli.

To je i můj případ a o ten se chci podělit.

Přišla jsem do jídelny později než moji studenti, ti už seděli u stolečků a živě si vyprávěli se všemi seniory, kteří na besedu o vaření přišli. Atmosféra byla úžasná a tak jsem popadla foťák a začala fotit ty, kteří dali k focení souhlas. Každý student už měl svoji skupinku a já je s nadšením pozorovala. Sociální pracovnice Eva přivezla na vozíku paní Vladimíru. Studenti už nebyli volní, tak jsem popadla zápisník a prostě se šla seznámit.

Paní Vladimíra se přiznala, že vůbec na setkání jít nechtěla a že se jí špatně mluví a vůbec. Začali jsme si povídat a zjistili jsme, že jsme obě velké fanynky Lucie Výborné, kterou pravidelně a rády posloucháme na Radiožurnálu. Paní Vladimíra mi vyprávěla celou hodinu. Dozvěděla jsem, se spoustu zajímavých věcí z jejího života, které budou součástí kuchařky, až je paní Vladimíra sama autorizuje. Recepty jsem dostala nakonec dva. Podstatné je, že jsme se domluvily na příští čtvrtek zase na návštěvu. Paní Vladimíra přišla před devíti lety o zrak, vidí jen obrysy a je částečně upoutaná na vozík. Přesto všechno by si moc přála jít do bazénu. Plavat nikdy neuměla, přesto to naučila všechny tři své děti. Začala jsem rychle přemýšlet a došlo mi, že je pro mě vlastně hrozně jednoduché to zařídit. Chebský bazén má plošinu pro invalidní vozíky, takže nejde o nic jednoduššího než je čas a ochota. Příští týden jdu za paní Vladimírou s návrhem na společnou návštěvu bazénu. Právě tohle je cíl naší mezigenerační kuchařky. Zaznamenat recept je dobrý důvod se poprvé setkat, splnit přání je důvod se setkat podruhé a pak už je to na těch, kteří se setkají.

Naším cílem je myšlenku mezigenerační kuchařky rozšířit po celém Karlovarském kraji. Máme už její ochutnávku a po internetu ji rozešleme do všech základních a středních škol v kraji. Nabídneme náš nápad a necháme ho žít prostřednictvím lidí, kteří se budou cítit osloveni. Úspěch našeho projektu nezměříme množstvím sebraných receptů, ale zážitky ze společně strávených chvil, sdílených příběhů a nově navázaných kontaktů, které mají šanci růst. I kdyby se daly spočítat na prstech jedné ruky, naše úsilí stálo za to.

Kuchařka jako sbírka receptů bude dostupná na internetu každému a bude se rozšiřovat do konce listopadu, kdy budeme její tvorbu uzavírat. Naši dobrovolníci se budou starat o zpracování receptů a příběhů a o grafickou podobu kuchařky. Naší snahou samozřejmě bude kuchařku poctivě všem přispěvatelům ukázat. Fotíme jen ty, kteří se fotit chtějí. Píšeme jen ty příběhy, které chtějí být sděleny. Těšíme se z každého setkání. Doufáme, že se nám podaří oslovit sponzory, abychom mohli kuchařku  vydat v malém nákladu knižně. Vyzýváme všechny zájemce, kteří by se na tvorbě krajské mezigenerační kuchařky "RECEPT NA ŽIVOT" chtěli podílet, aby nás oslovili přes internet nebo jakkoli jinak, rádi se o naše první zkušenosti podělíme.

Mgr. Lucie Poláková

Fotogalerie ZDE

TPL_BEEZ2_ADDITIONAL_INFORMATION