Proč jsem chtěla, aby se studenti sociální práce VOŠ Cheb zapojili do projektu "Jeden svět na školách" ve spolupráci s organizací "Člověk v tísni"
Vlastní zájem o širší a kontextuální vnímání světa vznikl už při studiích na gymnáziu.
I když jsem se věnovala hlavně humanitním směrům (historii, psychologii, sociologii a filosofii), bavilo mě sledovat propojenost všech vyučovacích předmětů, tedy i těch "ne-humanitních" (fyzika a biologie).
Na vysoké škole jsem se už zaměřila na komparativní (srovnávací) kulturní studia a filosofii, se specializací na srovnávání jednotlivých kultur a jejich náboženství.
Už od dětství jsem byla doslova okouzlena světem divadla, dá se říct, že jsem divadelní dítě z komediantského vozu:) Každý zná staré obrazy kočujících divadelníků. Celý život zasvětí cestování v maringotkách, v nichž je ukryt onen tajemný a věčný svět alegorických pravd. Od severu na jih, z východu na západ ... Všude se snažili oslovit, pobavit, ale také rozbrečet své diváky. V jakémkoliv umění je obsaženo mnoho forem jak sdělit něco, co nás přesahuje, co přesahuje náš maličký svět kolem naší osoby. Když otevřeme oči a budeme tiše naslouchat, osloví nás postupně velká touha poznat víc a víc krajiny vzdálenější.
Jaké je to ale překvapení, když zjistíme, že čím víc jsme dál, čím hlubší a širší máme okruh znalostí, čím více známe kulturních odlišností, tím cítíme, že jsme sami sobě blíž.
Navíc, ze všech těch vědomostí, zkušeností a zážitků, nevycházíme z údivu. A to je dobře, neboť podle mého názoru, dokud se člověk diví, dokud má touhu poznávat a dokud má radost z nového poznávání, je stále živý.
Na všech cestách života postupně poznáváme onu "zlatou niť", onu PROPOJENOST veškerého bytí.
Proto se ve mně probudila touha zprostředkovat alespoň úsek z tohoto "velkého-malého" světa právě ve škole. Škola jako místo setkávání nejen mezi studenty, ale místo setkávání různých názorů a pohledů, místo setkávání různých světů a zkušeností, místo, kde se můžeme dozvědět víc o našem SPOLEČNÉM SVĚTĚ.
A právě tato SPOLUÚČAST na světě, SPOLUBYTÍ, je zákonitě i potřebou a výzvou ke společnému řešení problémů, ke společné vzájemné pomoci.
Tato "SPOLUÚČAST NA BYTÍ" mě inspirovala k promítání, zatím, dvou filmů z globální tematiky, filmu "Hlad" a filmu, který se zabývá porušováním lidských práv a svobod v Severní Koreji "Kimčongílie".
Někdo namítne: "Už zase nějaký blázen se snaží spasit svět, ale na Čechy zapomíná...?"
Naopak, myslím si, že širší znalosti a poznání jiných kultur, jejich životních problémů, nám pomůže přeformulovat si zpětně "problémy" naše.
Příště něco o projektu "Dopis", "Zapomenutá duše národa" (zabývající se stinnou stránkou nedávné historie Československa) a o přípravě dalšího projektu na letní období ( "Výstava o lidských právech")
Na Vaší spoluúčast se těší Mgr. Klára Hromadová
