Poslední dobou něco píšu jen když mě někdo přímo osloví a když se opravdu cítím zasažená tím, o čem mám psát. (Mám nějak málo času a všechno je rychlejší.) Cítím se oslovená a velmi zasažená uplynulým víkendem a píšu o něm i přesto, že žádná zakázka na text nepřišla. Mám prostě silnou potřebu svůj zážitek sdělit!
V pátek jsem odjela s našimi třeťáky studenty VOŠ oboru sociální práce do Krásna u Slavkova na praktický blok předmětu Komunitní práce v praxi. Měla jsem za sebou neskutečně náročné dva týdny, kdy začal školní rok (teprve druhý pod mým vedením) a vrcholily přípravy na konferenci Profesní příběhy v sociální práci a benefiční koncert skupiny The Tap Tap v Chebu. Do toho se nám naskytla úžasná příležitost vyslat partu studentů na mezinárodní projekt o diskriminaci do italské Verony. Tahle nabídka nemohla přijít v méně vhodnou dobu! Ke všemu tomu hektickému zařizování konference a koncertu ještě zorganizovat zahraniční výjezd pro dvanáct lidí a sehnat k němu vedoucího skupiny, protože já teď odjet nemůžu! Odjezd do Verony v pondělí 12. 9, konference a koncert 13.9 v úterý celý den tak od 8:00 do 22:00! V pátek 16.9 se mělo odjíždět na kurs Komunitní práce do Krásna u Sokolova (začátek v 10:00) ve stejnou dobu jsem měla v Chebu učit u prváku?!? Chyba není v Matrixu, ale v rozvrhu. Byla jsem přesunuta na jindy a vybavená potřebnou technikou dorazila na místo (Fara Krásno) za 5 minut 10:00.
Janu Kosovou jsem samozřejmě už znala, v úterý byla navíc hostem naší konference, takže většina studentů měla už o téhle křehké ženě svoji představu, zejména o její práci a o tom, co v Dobré vodě dokázala. Přesto všichni třeťáci přiznali, že na kurs odjížděli mimořádně naštvaní (Co to zas bude? K čemu nám to bude? Proč to není ve škole?...) Já sázela na Jany pověst, která ji předcházela a na vlastní intuici, která po našem prvním setkání blikala na poplach! Hlásala: Tuhle ano! Takhle zkušené machry naše škola potřebuje! Hlavně ať si to nerozmyslí!
Poprvé jsme se s Janou setkaly letos někdy po velikonocích v Chebu. O Dobré vodě jsem už samozřejmě slyšela, stránky Českého západu jsem viděla a Janu jsem si důkladně vygooglila. Mimo jiné jsem zjistila, že je to oceněná osobnost Karlovarského kraje za rok 2009 a že je to žena s krásným úsměvem a příjemným hlasem. Česká televize taky natočila o Českém západu pár dokumentů. Když jsem si to všechno poskládala dohromady, říkala jsem si jak to, že tahle kapacita má zájem o naši mladou Vošku? Byla to tak trochu záhada, a tak trochu kontakty Ivany Čamkové s Janou. Nakonec slovo dalo slovo a my se rozhodly spolupracovat. Menší obavy jsem měla, protože jsem věděla, že našemu budoucímu třeťáku není nic dost dobré a většina z nich se vždycky přinejmenším tváří, že škola je nesmírně otravuje, všichni jsou chytřejší než ti, co tam učí, a že k nám chodí jenom proto, že musí. Nadšení a zájem o studium jsem zaznamenávala jen zřídka. Přesto jsem se rozhodla Janu požádat, aby mě vzala na výjezd s sebou. Chtěla jsem si to užít i přes těch 27 otrávených obličejů od kterých jsem vůbec nečekala, že se zapojí a dají se zaujmout.
Naši milí třeťáci mi udělili pěknou lekci, za kterou jsem opravdu ráda! Jsem přesvědčená, že ta lekce je společným dílem celé třídy a Jany Kosové, které nás strhla nejen tím, co nás učila, ale i tím, jak to dělala! Zážitkové učení není na vyšších odborných školách asi úplně obvyklé, nebývá na něj čas, ani kapacita. My jsme to štěstí měli! Jana kurs Komunitní práce v praxi dokonale připravila a dala nám možnost se kreativně zapojit. V průběhu tří dnů si to užil úplně každý. Každý trochu jindy, každý něco trochu jiného, ale závěrečná kolečka na konci jednotlivých dnů o tom jednoznačně svědčí! Nechci pět chválu jen na Janu. Musím smeknou před celou třídou, která se dala nadchnout, chtěla vyjet na návštěvu do Dobré vody, měla ochotu se zapojit a s nadšením se pustila do tvorby svých projektů na využití parku v Krásně! Všichni třeťáci aktivně komunitně pracovali a ještě při tom stihli příjemně stmelit skupinu, která už vypadala skoro beznadějně a já si v posledních dnech říkala, že s těmi už do absolutorií nic neuděláme, protože každý z nich si pojede jen na své triko. Odjížděla jsem sice z Krásna už v sobotu večer, ale nepředpokládám, že by se na kurzu něco pokazilo. Věřím, že se pod tímhle stručným textem vyjádří alespoň někteří studenti o tom, co jim výjezd Komunitní práce přinesl dobrého. Mě osobně mnoho! A když bych to měla shrnout stručně, tak mi přinesl: opravdu VELKOU RADOST, velkou INSPIRACI i pro založení neziskovky, kterou chystáme a PŘESVĚDČENÍ, že naše škola opravdu roste a lidé v ní taky.
Děkuju třeťákům a Janě Kosové za to jak, jsem si zase užila světa :) a těším se na komunitní projekty, které určitě přijdou.
Lucie Poláková
PS: málem bych zapomněla na čtyři psy, kteří byli s námi :) a kteří taky občas dali najevo, že se jim kurs líbí
